Modrá Bonaqua

Jedna žena,

z piva pěna,

jeden muž

a druhý muž.

Večer klidný,

možná slibný...

...už to píšu,

už už už.

Neonová světla září,

hudba strhává všem stud,

všichni kolem tady paří

a barman naráží další sud.

No women, no cry,

zpívá nám tu rastaman,

je to tequillový ráj,

všude kolem afroman.

Červík na dně pluje,

Véna šátrá, něco hledá.

Už to našel, cosi kuje,

barva červíka je bledá.

Každý dostal třetinu,

tělíčka toho bílého.

Tak za celou rodinu!

Spolkni červa bídného!

Mesqualla to nepřežila

a my málem taky ne.

Voda se teď objednala.

Celý kýbl? No proč ne?!

Divoký tanec způsobil nám žízeň,

voda svítí jasně modře.

Máme číšníkovu přízeň,

tak si říkám, to je dobře!

Proč ta voda svítí však?

Záhada je na světě...!

„Toť tonik s ginem, tak nechlastej to tak!“

vysvětluje Aleš v jedné větě.

O dopravě z týhle akce,

pomlčeti lépe.

Tak jen závěr velmi krátce.

Ještě teď mi z toho srdce prudce tepe...

V... nespal ve své posteli,

přišel pozdě do práce.

Ale nespal na chodníku, na zemi,

strávil noc na záchytce.

Já jsem byla 2 dny mimo,

bez mikiny, bez náušnic,

v hlavě jedno velký kino,

ale nepamatuju si skoro nic.

A... vesel plný dojmů,

vypráví teď všude o tom,

jak nedorazil Véna domů,

a co bylo i potom.

Tahle akce byla hustá,

dala nám však jeden pojem!

Není to jen fráze pustá,

ani matný dojem.