Pojďme dále. Čas kvapí a jsem přesvědčen, že toto mé vyučování hltáš horlivěji, než když jsem ti předčítal Homéra.

Z této prvé pozice přejdeš hravě do druhé. DRUHÁ POZICE je ona, v níž vztyčiv v prvé pozici stehna své dámy, převalíš se na bok a ji převrátíš s sebou, leže na jejím stehně. Je to zvlášť dobrá pozice – a peklu žalováno – dosti podceňovaná. Z této pozice se můžeš odklonit a dívat se. Když se sytí tvůj čurák, proč by měli zahálet tvé oči? Nač ti laskavý Bůh dal oči, než na to, aby ses jimi díval, aby ses kochal ve zbožném obdivu nad štědrostí Tvůrcovy ruky?

Teď musím na okamžik odbočiti, můj milovaný žáku školy lásky, k otázce, zda mrdati potmě, při svitu svící či za sluneční záře. Ani to, ani ono nebuď pravidlem. Mé zkušenosti mne naučily této pravdě: v noci mrdej potmě. Tvá představa ti možná vykreslí víc než skutečnost. Praví staré přísloví: hřích se štítí světla. Jsem ovšem dalek toho považovati mrdání za hřích a dosud jsem ze své zpovědnice neudělil ani jediný otčenášek pokání za zdařilé zamrdání. Tedy v noci potmě. Vzdyť je tu ještě ráno, abys mohl přehlédnout bojiště, a je tu odpoledne, abys vyvedl své oči na pastvu. Ale tím se nijak neřiď. Klidně rozžehni v noci svíce či zatáhni za dne těžké závěsi na oknech – to podle nálady tvojí a její povahy – podle slunce a hvězd – podlehladu a žízně. Představená jednoho pařížského kláštera, kterou jsem měl čest zpovídat, mrdala potmě jako dvanáct ďáblů. Při světle svící či za dne se rděla, stáhla se jako šnek do svého domečku, a kdybych snad přejížděl po jejím lechtáčku pilníkem, ani by se byla nepohnula.

Nuže pozice z boku je lahodná pro oko. Dále: žena je zbavena tlaku a tíhy tvého těla a zde se nejlépe pozná a prozradí, jak ochotnou a náruživou milenku máš. Tady se může sama projevit jako v některé z příštích pozic, jež ti vylíčim, ve kterých dáš ženě iluzi, že není dobývána, ale že je sama dobyvatelem.

Dívat se! I žena se ráda dívá, jak do ní vnikáš, sama se diví zázraku, že ten zrudlý, tuhý, mohutný kus tvého těla se vejde do její kundičky, o níž si potěšile myslela v letech probouzející se říje, že k uhašení jejího požáru stačí vlastní štíhlý růžový prstík. Poznáš i takové, které bez dívání nemohou být a kolem svých postelí nastavěly zrcadel, ba znám i takové, jež se neostýchaly dát si zrcadlo i na strop.

I v této pozici máš možnost variant. Záleží na úhlu odklonu či přimkneš-li se k ní. I zde je varianta sevření tvého údu jejími stehny. Noha, na které jsi ležel, vrací se ke své družce, a vy teď pomalými pohyby mrdáte v pozici, jakou je mrdání ve stoje. Snad bych mohl tyto varianty číslovat, ale já nepodnikám závody s čísly, ale s tvou nevědomostí, kterou chci přivézt na cestu poznání dokonalé rozkoše. Závod s čísly si podnikej sám.

Z pozice druhé, boční (pakliže máš její stehno pod sebou), přejdeš snadno do POZICE TŘETÍ tím, že rukou pod její boky vsunutou ji převalíš na sebe, vklouzneš pod ni, a záleží jen na její dovednosti, jak na tebe nasedne. Ty dole, ona na tobě. Teď jsi jí odevzdal otěže i uzdu. Teď je ona na koni. Dobrého jezdce poznáš podle toho, jak dovede „vytírat sedlo“. Klečí, její nohy jsou vedle tvých boků a jede… jede do údolí lásky. Je věcí cviku přejít ze základní pozice do pozice boční a z této do pozice „cheval ď amour“ (kůň lásky), aniž by tvůj ďábel na okamžik opustil horko jejího pekla.

A zase: trčí nad tebou nádherný jezdec, oblečený tím nejkrásnějším jezdeckým oblekem, totiž svou nahotou, a s vypjatými prsycválá do cílové pásky ukojení. Lehne si na tebe, dotýká se tě a bičuje tě údery svých nalitých bradavek, zleva napravo, zprava nalevo, či si na tebe lehne s nohama sevřenýma a vrací ti vděčně rozkoš tření, kterou jsi jí způsobil, tře svou hrmu o tvé chlupy zdola nahoru, ze shora dolů. Záleží zase na ní, či lépe řečeno na ohni, který jsi pod kotlem její žádostivé kundy dovedl svým chvostem zapálit…