Leč netoulejme se opět za školou, vraťme se k vyučování… kdepak jsme to přestali? Ach, pravda, u pozice zezadu. Nuže, můžeš dráždit hroty jejích ňader, hníst je a laskat, mazlit se malým, sladkým, nejcitlivějším místem její mušličky – musíš otevřít dveře do předního, zahálejícího chladného pokoje, když zadní pokoj je vydatně zatopen žárem krbu, v němž otáčíš svým rožněm. Prsty přejížděj lehounce a chvějivě po jejích bocích a jazykem jemně vyťukávej píseň lásky na její obratle. U krku začni a dráždivě líbej, co nejníž ti to tato pozice dovolí. Znám i chladné ženy, jež takováto hra rozezpívala jako violu d’amour.

Z této pozice můžeš přejít do další tak, že převalíš svou milou na sebe, stále v ní, a máš ji nyní se sevřenými stehny položenu na sobě, oba její prsy laskáš a svíráš. To je spíše pozice k odpočinku, není v ní mnoho možností k výboji. A proto když jí dopřeješ času, aby nabrala dech, opři se jemně o její záda a pevně ji nadzvedni a posaď na sebe. Je to opakování pozice jezdce, jenže nyní mírně předkloněna vpřed jede jezdkyně obrácena zády místo obličejem. Zase nový pohled pro tvé oči. Rozhodně však nedoporučuji tuto pozici mužům, kteří mají křivé nohy. A to ty neštěstí nemáš, můj milý.

Jiná pozice, pojmenovaná psí láska, je ona, při níž žena klečí na všech čtyřech a ty ji oblažuješ zezadu, kleče za její prdelkou. I tato pozice má mnoho variant, a nabídne-li ti kdy tvoje dáma novou a tobě neznámou pozici, neváhej použít její laskavosti a jejího pohostinství. Odmítneš-li, budeš na tom právě tak, jako ten hloupý rybář v Mentonu, který jak jistě vzpomínáš, vyhrál před třemi roky závody veslařských člunů a kterému nabídli krocana plněného lanýži a jiné pochoutky hostiny na počest vítěze, a on odmítl slovy: „to já nejím… já jsem zvyklý jenom na rybu s chlebem…“

Znovu a znovu ti kladu na srdce: nikdy neváhej, není-li jí méně než třináct a více než pětačtyřicet, ať je hubená či tlustá, chudá či bohatá, veselá či vážná, všechny mají místo pro tvého ptáčka a všechny budou ochotny nechat ho vyskákat a zadovádět si v jejich lesíčku, jen když jim ptáček zazpívá tu píseň, kterou mají rády.

O zmíněné pozici zezadu bych chtěl pouze podotknout, že ji považuji za obzvlášť zbožnou, neboť v kleče se modlíme. Toto uctívání v kleče, stanu.li se opatem kláštera v Saint Julien, předepíšu svým mnichům jako jediné správné ve dnech, kdy chodí dávat rozhřešení zbožným sestrám do kláštera Svatého srdce.

Dále se ti ve škole mrdání naskytne možnost vyzkoušet kouzlo čísla šedesát devět. Proč se tak tento způsob nazývá, praví ti už pohled na obě číslice, jejichž ocásky jsou obráceny k hlavičce své sousedky. Jinak se také tento způsob nazývá minet a jsem na něj hrdý už z důvodů národnostních, neboť ve světě se mu všeobecně říká : francouzské milování.

Nuže z pozice, kterou jsem ti popsal, pozice jezdce zády k tobě obráceného, sjedeš celým tělem tak, až se tvá ústa dostanou k její kundičce. Jistě ta, která si s tebou na tento koncert vyšla, není tak nechápavá, aby nechala zahálet tvou flétnu, když ty jazykem hraješ na její královskou harfu, v tuto chvíli tak žalostně opuštěnou.

Znáš jistě přísloví: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá… snaž se tedy, aby ozvěna byla co nejsilnější.

A zde musím opět odbočit, abych ti něco prozradil o umění lízat. Má mnohé výhody – a často kunda skýtá hladovým a chtivým rtům více rozkoše než ústa tvé milenky. Jíš rád ústřice? Pak se staneš jistě mlsálkem kund. Jen opět nezapomeň střídat bouři s hravým vánkem, horečné sání s lehounkým dotykem jazyka. A poznáš i ženy kouzelnice, které dokáží tímto způsobem tvého zmořeného ptáčka, o němž jsi přesvědčen, že umřel rozkoší, opět přimět, aby zvedl unavenou hlavičku, kterou už sklonil na svá dvě vajíčka, která opatrně hlídá, a aby opět zapěl novou píseň, píseň, kterou pěl snad jen Lazar po svém zmrtvýchvstání.

Přiznám se ti, že čím víc stárnu, tím více shledávám tento způsob jemnější a ušlechtilejší, ač mne k číslu šedesát devět pudila jen má vrozená galantnost. Neboť ukájíš-li jazykem hlad její kundy, nemůžeš současně dost dobře vychutnat všechnu rozkoš svého priapa. Je to asi tak, mon petit, jako bys měl v ústech sousto křehoučké křepelky, která se ti drolí a rozplývá na jazyku, a teď by ti kdosi dával čichat ke kytici konvalinek. Miluji mdlou, něžnou vůni konvalinek, ale rozhodně ne tehdy, mám-li v ústech a na jazyku chuť křepelky. Tož tedy: buď křepelku, nebo konvalinky. Obojí najednou, toť příliš mnoho i pro smysly toho nejrafinovanějšího labužníka.

Raději se potop do studánky jejího klína a zaposlouchej se do hry vlnek, jež se studánkou šíří, zatímco z ní tvá dychtivá ústa pijí.

Ale pij jen tak, abys v studánce nezvířil bahno!